na Blog.cz

Tohle je hlavně pro lidi, jako my, kteří jdou do devítky a musí se rozhodovat, na jakou školu chtějí jít.

Tady je odkaz na střední školy. ZDE!

A kam jste se rozhodli vy?

Tahle písnička se mi hrozně moc líbí. Asi moje nejlepší písnička tohoto léta 2012. Nevím proč, ale líbí se mi. Nesí třeba říká, co na ni vidím, ale to taky nevím.

V milulosti jsme určitě někdy udělali chybu. Pořád to máme namysli, ale to je právě špatně. Pokud se Vám stal nějaký trapas, celoživotní chyba a nebo špatně vybraný partner. Jedno pravidlo a citát zní: "Nežij minulostí, ale přítomností." Na to lidé často zapomínají a dost je to "užírá". Zkuste zapomenou a žít teď, tuto dobu a ne minulostí. Někdy se něco nedá vrátit nebo napravit, ale nějaká naděje je.

Žijte dny, jako by byli poslední a užívejte si je naplno! Uvidíte, že se Vám bude žít lépe. Neohlížet se za minulostí. Někdy to opravdu nejde, ale zkuste si naplánovat úkoly nebo se sejít s přáteli, kteří Vás určitě podpoří a bude snáz zapomínat na minulost.

Protože život jde dál, ať chceme nebo ne. I my "jdeme dál"...

"Ach jo", to si řekne asi každý, kdo nejde do první třídy. Poslední týden. Ach jo.

Já bude tenhle poslední týden nakupovat sešity do školy, oblečení na tělocvik a tak podobně. Prostě ty věci, které se týkají školy. Nemám ji vůbec ráda.

Podpálit! Proč?

1) Vstávání. Podle toho, jak vstávám teď o prázdninách, to vypadá, že budu každý den zaspávat.

2) Fůra učení. - Nesnáším učení, nudný hodiny a tak podobně.

3) Úkoly. - Komu by se chtěli psát?

4) Déle chodit domů. - Nejhorší, když skončíte dlouho ve škole a pak se ještě musíte učit na nějaký předmět.

5) Učitelé. - No coment.

6) Pro deváťáky - Rozhodování, na jakou školu chtějí jít.

1) Šťastné přátelství.

Nevím, jak bych to nazvala jinak. Ano, přátelství. Mám jen jednu nejlepší kamarádku - Nesí. Hrozně jí mám ráda. Pomáhá mi, rozumí mi a klidně i poradí. Nikdy mě nenechala ve štychu a jsem jí za to vděčná. Ona mi dává chuť do života.

2) Náladovost

Jak jsem už někde psala, jsem v pubertě, což znamená, že jsem drzá, náladová a podobně.

Mám napsat 8 způsobů, jak si získat mé srdce. A jéjé!

1. Rozhodně, brát mě takovou, jakou jsem

2. Umět rozesmát

3. Umět podržet

4. Udržet tajemství

5. Nebýt falešný/á kamarád/ka

6. Chápat mě

7. Umět si najít na mě čas

8. Důvěřovat si

Aspoň tak nějak. A co vy? Napište alespoň 4 body.

Pozvi si domů svoji nejlepší kamarádku/kamaráda a uspořádej přespání. Je to prima věc.

Nevíte, co by jste mohli dělat a nudíte se? Pár tipů, jak s nudou zatočit na pyžamové párty.

1) Vemte si papírky a každý na ně napište 6 otázek o Vás a kamarád/kamarádka musí odpověď. Tím poznáte, jak moc se znáte.. Např. Jaké je moje nejoblíbenější zvíře? Kdo se mi momentálně líbí?

2) Je to něco podobného jako flaška. Vemte si karty - Černý Petr. Než zahájíte hru, řeknite si nějaký úkol, který musí při prohře hráč splnit.

3) Každý si veme 10 malých nastříhaných papírků a napíše nějaké povolání, věc. Pak všechny papírky zamíchejte. Každý, kdo si papírek vylosuje s nějakým slovem, musí ho předvést a druhý hádá.

Jde o naplánované rozhodnutí, člověk nevidí důvod, proč dál setrvávat na světě. Lze dokonce konstatovat, že detaily provedení připravuje a plánuje velice pečlivě, někdy až zálibně. Velmi často ji plánuje v naprostém soukromí, pouze člověk s velmi pomstychtivým motivem s sebou chce vzít co nejvíc jiných lidí. To je případ sebevražedných teroristů nebo válečníků čelící porážce. Je velice obtížné této sebevraždě zabránit, protože bez odborné pomoci touha po klidu a dosažení pomyslného ráje přetrvává a vede k novým přípravám. Otázka podílu viny nejbližšího okolí dotyčného je velmi diskutabilní. Ne každý dokáže odhadnout nebo dokonce vyhodnotit jakékoliv známky "volání o pomoc", pokud jsou vůbec rozpoznatelné v poslední fázi příprav. Bilanční sebevraždy často páchají vážně nemocní lidé.

Vznikne z náhlého popudu, a to i při dlouhodobých depresích, může působit velmi náhle. Šok z momentálního psychického úrazu překryje vše ostatní a dokáže překrýt i pud sebezáchovy. Pokud se podaří sebevraha zadržet, roste šance na potlačení této nejjednodušší zničující optiky. Obnoví se potřeba žít nebo alespoň strach z bolesti. Stává se, že i impulzivní sebevrah kolem sebe nechá náznaky, kterými podvědomě volá o pomoc a pozornost okolí.

Předstíraná sebevražda je velmi oblíbený nástroj citového vydírání, při kterém je obětí jednoznačně okolí. Sebevrah si zajistí, aby někdo přišel a našel ho. Bolest z pořezaných zápěstí nebo předloktí vnímá optikou velikosti trestu toho, kdo to zavinil - tedy vydírané osoby. "Bolí mě to proto, že jsi byl zlý." Hrubší zacházení s vyděračem se ukázalo jako celkem přínosné. Ve zdravotnických zařízeních bývali "práškaři" nuceni podílet se na úklidu po výplachu žaludku, řezné rány se zašívaly bez většího umrtvení. Stále platí, že přistoupení na hru sebevraha znamená jeho vítězství.

Jsou známy i případy (neteroristických) aktů sebevraždy, které vyjadřují politické postoje a burcují veřejnost. Často jsou pak oslavovány jako hrdinské činy. Z českého prostředí sem patří sebeupálení Jana Palacha a Jana Zajíce v roce 1969 na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, ještě před nimi tímto způsobem protestoval proti okupaci Československa polský účetní Ryszard Siwiec. Sebeupálením protestoval také v roce 1960 buddhistický mnich Thich Quang Duc v Saigonu (Jižní Vietnam) a Norman Morrison ve Spojených státech proti válce ve Vietnamu. Ke smrti může vést také protestní hladovka, což málem postihlo Mahátmu Gándhího, který se snažil zabránit bojům mezi hinduisty a muslimy.

Úmrtí vlastním přičiněním, ale bez předchozího úmyslu (opilec se smrtelně poraní pádem).

Biická sebevražda - motiv má původ v realitě, když člověk např. kvůli dluhům vyhodnotí svou situaci jako bezvýchodnou; patická - původ v patologii, např. schizofrenik se zabije kvůli strachu z halucinovaných objektů.

Drogy. Tyto slovo je čím dál používanější.

Drogy

Jednou jsme měli ve škole psát slohovou práci o drogách. Tak ji sem vložím.

Přibývá stále více mladých lidí, kteří začínají brát drogy. Ale proč? Někteří kvůli problémům ve škole, krachu v lásce, velké volnosti, nechuti k životu a nebo, že si chtějí něco dokázat. Ti, kteří drogu jenom párkrát ochutnali a už s požíváním skončili, mají velké štěstí, protože ostatní, co ji berou dál, si na ní stále více zvykají a pak bez ní už nemohou být.

Samozdřejmě, že droga něco stojí a když mladým lidem dojdou peníze a kapesné, stává se, že je někde ukradnou nebo vemou rodičům bez dovolení.

Když si jejich kamarádi, rodiče nebo blízcí všimnou, že nejsou v pořádku a že berou drogy, přinutí je, aby se sebou něco udělali a chodili na odvikovací hodiny a do léčebných budov, kde se tímto zabývají a pomáhají lidem žít zase normální život bez drog. Samozdřejmě se to všem nepodaří a začnou znovu, ale je také naděje, že začnou znovu žít jako dřív.

Nikdo, kdo tímto nikdy neprošel, neví, jak těžké to pro ně je. Jen si zkuste představit a vžít se do jejich role.

Co by jste dělali Vy?